Jen Malone: Najít správnou skladbu pro správný okamžik

Cesta k hudební supervizi

Ještě před hudební supervizí jste spolupracovala s umělci jako Nine Inch Nails nebo The Prodigy. Jak to celé začalo?

Bylo to během studií na Northeastern University v Bostonu. Chtěla jsem pracovat se svými oblíbenými kapelami. Tak jsem zjistila, s kým spolupracují Nine Inch Nails a narazila jsem na Formula PR – malou agenturu, která zastupovala právě je, Portishead, The Prodigy a další skvělé umělce. Naučila jsem se tam hodně o PR a taky založila vlastní firmu, která se rozvinula až do dnešní podoby.

Jak se člověk stane hudebním supervizorem?

Když jsem byla vyčerpaná z PR, začala jsem přemýšlet, co dál. Pak jsem viděla Iron Mana a ve chvíli, kdy začalo hrát Back In Black od AC/DC, jsem si řekla: „Hudební supervizor – to je přesně to, co chci dělat!“ Přestěhovala jsem se tedy do Los Angeles, aniž bych o tom oboru cokoliv věděla.

Jak se to vyvíjelo?

Začala jsem úplně odspodu. Hledala jsem si informace o hudebních supervizorech a nakonec jsem se seznámila s Davem Jordanem, který pracuje na marvelovských projektech. Řekla jsem mu, že u něj chci být na stáži, přestože jsem se v hudebním byznysu pohybovala už dlouho. Věděla jsem, že mi nikdo nebude platit za práci, kterou ještě neumím dělat. A on souhlasil.

K velkým projektům

Později jste pracovala jako hudební koordinátorka ve VH1. Jaká to byla zkušenost a v čem se reality TV liší od hrané televizní tvorby?

Byla to skvělá zkušenost. Reality TV možná nepůsobí zvlášť atraktivně, ale naučila jsem se tam strašně moc o hudební supervizi a copyrightu. Rozpočty jsou tam malé, takže jsem hodně pracovala s nezávislými umělci. To pro mě byla opravdu cenná příležitost. Potom jsem se znovu spojila s kamarádkou Caitlin z Bostonu, která v Los Angeles pracovala jako postproducentka a oslovila mě kvůli novému pořadu. Řekla mi: „Bude tam hodně hip hopu. Je to s Donaldem Gloverem.“

A to byla Atlanta.

Ano. Atlanta mou kariéru opravdu nastartovala. Caitlin mě pak přivedla také k Euphorii a ta mi úplně změnila život. Od té doby je to skvělé. Vybudovala jsem svou čistě ženskou firmu a byla to neuvěřitelná jízda. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla pracovat na tak výrazných projektech, které vystihly ducha doby a měly velkou sledovanost.

V jaké fázi jste se k projektu připojila?

U Atlanty už byl hotový pilotní díl, nastoupila jsem krátce předtím, než se začal natáčet zbytek série. U Euphorie to bylo podobné: přišla jsem brzy, měla jsem k dispozici všechny scénáře a mohla jsem začít pracovat dopředu. Pro hudební supervizory je to důležité, protože pokud někdo zpívá přímo před kamerou, hraje tam kapela, nebo třeba jen zazní text písně, všechno musí být licenčně vyřešené ještě před natáčením. Takže zatímco se točí, už pracujeme na dalším dílu a zároveň se stříhají epizody, které už jsou natočené. Je to hodně souběžný proces.

Najít správnou píseň

Jak spolupracujete se střihači během postprodukce?

Někdy jsou písně napsané přímo ve scénáři, ale často proces výběru probíhá až ve chvíli, kdy střihači skládají jednotlivé epizody dohromady. Ozvou se třeba s tím, že mají konkrétní scénu a potřebují poslat pár nápadů. Nebo když jde třeba o scénu v restauraci, potřebují hudbu do pozadí. Se střihači proto pracuji velmi úzce.

Jak obvykle dospějete k té správné skladbě pro konkrétní scénu?

Konečné slovo mají vždy showrunner a režisér. Mou prací je přinést pět až šest návrhů, které střihač vloží do scény a tyto varianty předloží showrunnerovi. Ten rozhodne, co funguje nejlépe. Je to jejich seriál a jejich vize. Já jim pomáhám tu vizi pojmenovat, naplnit ji a najít zvuk, který mají v hlavě.

Jak hledáte rovnováhu mezi známými písněmi a hudbou od méně známých interpretů? Je to hlavně otázka tvůrčího záměru, nebo i rozpočtu?

Řekla bych, že je to kombinace obojího. Kreativní stránka je vždycky na prvním místě, ale samozřejmě máme rozpočet, do kterého se musíme vejít. Nakonec ale vždy rozhoduje to, která skladba je pro danou scénu nejlepší.

Stalo se Vám někdy, že jste opravdu chtěla použít určitou skladbu, ale bylo složité k ní vypořádat práva?

U spousty hiphopových skladeb z 90. let je vypořádání práv velmi složité. Často je to kvůli samplům, které tehdy nebyly řádně ošetřené, takže je těžké se k tomu zpětně vracet a všechno rozplést. Showrunnerům se to vždycky vysvětluje složitě — ať už jde o spor ohledně podílů, nebo někdy jednoduše o cenu. Ale většinou dělám všechno pro to, aby umělec nakonec řekl ano.

„Nejdůležitější je vždy sloužit příběhu. Nesnažím se vytvářet virální hity – to není moje práce. Mou prací je dívat se na scénu a ptát se, která píseň v daném okamžiku funguje nejlépe.”

Když se z hudby stane moment

Máte nějaký hudební moment, na který jste opravdu hrdá?

Řekla bych, že Goo Goo Muck v taneční scéně ve Wednesday. The Cramps jsem vždy milovala, ale spousta lidí je příliš neznala, zvlášť velká část publika Wednesday. Pak se z té scény stal obrovský virální moment. Bylo úžasné sledovat, jak si lidé tu píseň zamilovali, děti ten tanec napodobovaly, a jak pak na ni tančila i Lady Gaga. Na to jsem velmi hrdá.

Také použití skladby v seriálu může mít obrovský dopad na kariéru interpreta. Cítíte někdy tlak ze strany labelů, manažerů nebo samotných umělců?

To ne. Nejdůležitější je vždy sloužit příběhu. Nesnažím se cíleně vytvářet virální momenty — to není moje práce. Mou prací je podívat se na scénu a zeptat se: jaká skladba je pro tenhle moment nejlepší? Labely a manažeři mi samozřejmě neustále posílají písně a chtějí, abych je použila. Ale pokud to není ta správná skladba, nestane se to.

Vedete čistě ženskou supervizorskou agenturu. Řekla byste, že děláte něco jinak?

Nevím úplně, jak fungují ostatní, ale jsme hodně sehraný tým. Naším cílem je, aby si každý, kdo s námi spolupracuje, na konci řekl: „S Jen Malone a jejím týmem se mi pracovalo skvěle.“ Chceme, aby hudba byla tou zábavnou částí procesu — dobře zorganizovanou, bezstarostnou a příjemnou pro všechny zúčastněné.

Composers Summit a další plány

Co jste si odnesla z letošního Composers Summit Prague?

Letošní ročník byl skvělý. Úroveň skladatelského talentu je opravdu mimořádná. Hodně jsem ocenila možnost poznat zdejší trh, ale také příležitost pomoct skladatelům lépe porozumět tomu, jak funguje celý průmysl. Hudba samotná je jedna věc, ale pochopit proces je stejně důležité — možná ještě důležitější. Bylo to proto velmi inspirativní a zajímavé.

Byl nějaký moment, který Vám obzvlášť utkvěl v paměti?

Ano. Hodně silný moment pro mě byl, když jsem viděla skladatele, kterého jsem si pamatovala z loňského roku. Tehdy se velmi aktivně zapojoval do jednoho z našich panelů a letos jsem ho viděla na pódiu — myslím, že získal ocenění. Sledovat tu cestu od loňska do letoška bylo úžasné. Právě to mám na podobných akcích ráda: můžete objevovat nové talenty, sledovat jejich vývoj a ideálně si jejich jména zapamatovat pro vhodné projekty v budoucnu.

Na jakém projektu byste ráda pracovala příště? Je nějaké konkrétní období, žánr nebo příběh, který Vás láká?

Mám ráda dobové snímky. Nedávno jsem pracovala na seriálu Love Story o JFK Jr. a Carolyn Bessette. Odehrává se v letech 1991 až 1999 a pro mě to bylo opravdu vzrušující a kreativně naplňující, protože jsem v devadesátkách vyrůstala — to je moje hudba. Pořád mám ale ráda i temnější projekty, takže se moc těším na třetí řadu Wednesday, na které teď pracujeme. Existuje tolik skvělých filmařů a projektů, že jsem velmi otevřená tomu, co přijde dál.