Povídání s Thomem Artwayem o filmové hudbě, buskingu a tak trochu i o politice

Mladý český zpěvák a písničkář Thom Artway už toho za svou několikaletou kariéru stihl mnoho. Zkušenosti sbíral jako busker v Praze i na ulicích světových metropolí. Na kontě má mj. dvě ceny Anděl. Koncertuje v tuzemsku i v zahraničí, má za sebou turné po Anglii a Skotsku i vystoupení na prestižních showcase festivalech. Rozhovor vznikl 29. 9. v rámci předávání cen EFFE, kterému předcházel workshop k filmové hudbě.

 

INTERGRAM: Vaše skladba „Towards the Sun“ zazněla ve filmu, konkrétně ve filmu Křídla Vánoc. Jak se to stalo?  A byla ta zatím Vaše jediná zkušenost s filmem?

TA: Byla to moje první zkušenost a nyní jsem měl ještě jednu menší filmovou zkušenost. Na tom začátku mi to pomohlo v tom, že jsem se stal více sebevědomým. Vždycky jsem si myslel, že moje písničky, které jsem si jen tak skládal v pokojíku, jsou dobré tak pro zahrání v rodinném kruhu, a to jsem za to ještě dostal vynadáno, protože zpívám v angličtině (smích). Ale pak se stalo, že si mojí písničku vybrali do filmu Křídla Vánoc a mě to povzbudilo, vykašlal jsem se na všechno, i na školu, a začal jsem jenom hrát a učit se.

Thom Artway v Opero. Foto: Jan Tran

INTERGRAM: A jak došlo k objevení té písničky pro film? Přišli za Vámi producenti, že se jim líbí?

TA: Účastnil jsem se se svým prvním demem písně Towards the Sun, které jsem nahrál v pokojíku, soutěže na internetu. Bylo tam asi 700 účastníků a já jsem to vyhrál. Díky tomu jsem měl možnost natočit tu píseň s producentem v profesionálním studiu s kvalitním zvukem. To jsem udělal a píseň jsem uložil do šuplíku. Pak jsem viděl na Facebooku Richarda Krajča, že shání mladé české interprety kvůli soundtracku pro film Karin Babinské. Já jsem si dovolil mu poslat email a Richard mi odepsal, že by se to mohlo režisérce líbit. Pak se tedy dlouho neozýval, ale nakonec asi po třech měsících napsal k mé velké radosti, že to berou.

INTERGRAM: Vnímáte jako muzikant při sledování filmu silněji hudební složku? Jak hudba ovlivňuje Váš výsledný zážitek z filmu?

TA: Když se dívám na film, tak mám rád, když si té hudby nevšimnu. Že mě to dohromady s tím obrazem vtáhne do děje a na konci filmu mám krásný pocit z toho díla jako celku. K hudbě se pak rád vracím jako k soundtracku. Miluji vážnou hudbu a mám rád soundtracky, které často vycházejí z vážné hudby. Ty si pouštím různě na cestách.

INTERGRAM: Máte nějakého favorita v rámci soudobých skladatelů filmové hudby?

TA: Například Thomase Newmana, který dělal Vykoupení z věznice Shawshank, nebo Maxe Richtera (pozn.: např. hudba pro film Valčík s Bašírem).

INTERGRAM: Začátky Vaší hudební kariéry jsou propojeny s buskingem. Máte zkušenosti nejen z Česka, ale i z Irska, Austrálie a Nového Zélandu. Je rozdíl mezi tím, jak vnímají hudbu ve veřejném prostoru v Česku a v zahraničí? A jak k buskingu přistupují vedení měst?

TA: Je to velký rozdíl. Týká se to i s pražské vyhlášky, která se nedávno změnila spíše k horšímu. Ten rozdíl souvisí s tím, že lidé v těch zemích, které jste zmínil, jsou na to více zvyklí a jsou obecně více otevření. To poznáte, už když se s nimi bavíte. Projevuje se to i v přístupu lidí a vedení radnic k buskingu. Jsou tomu více nakloněni. Ale samozřejmě záleží, na konkrétní zemi. Např. ve Švýcarsku si moc nezahrajete, např. v Curychu je to zcela zakázané. Naopak v Austrálii, ve městech jako Melbourne nebo Sydney vědí, že to je dobré pro to město, když tam jsou kvalitní buskeři. Proto si je tam „vychovávají“. Například když jsem tam přijel, dostal jsem licenci, ale byl k tomu i jakýsi úvod do pravidel toho města – kde hrát, kde raději ne (protože je tam třeba škola), kde můžu mít zesilovač, v jakých časech lze hrát a podobně. Takže jsem se tam od začátku cítil dobře. Nekontroluje to tam policista, ale jakýsi správce buskerů, který o tom ví všechno, takže se nemůže stát jako u nás, že přijde strážník a nezná základní pravidla. Ale bohužel mám informace, že i v té Austrálii v poslední době není přístup k buskerům tak benevolentní jako v minulosti.

Foto: Jan Tran

INTERGRAM: A můžeme se ještě stručně vrátit k aktuálním pravidlům pro busking v Praze?

TA: Sám jsem psal komentář, resp. návrh úpravy, kterou bych si sám za buskery přál. Je například velké množství ulic, kde je busking zakázán, např. kolem Staroměstského náměstí. A představte si, že ten seznam zakázaných ulic se neustále rozšiřuje. Říkalo se, že se povolí alespoň malé zesilovače, ale úplně to zakázali. A podle nové úpravy se zřejmě nebude moci hrát ani u mého oblíbeného místa, kde jsem vyrůstal s kytarou – u Lennonovy zdi na Velkopřevorském náměstí. To mě velmi mrzí, protože je to místo, kam hudba patří a mělo by se to řešit jinak než zákazem.

INTERGRAM: Už tento měsíc, 28. října, Vás fanoušci budou moci slyšet ve Fóru Karlín po boku dalších hvězd v rámci Koncertu pro Paměť národa. Ten se koná v den výročí založení Československa, ale současně i v rámci blížících se připomínek 30. výročí sametové revoluce. Vy sám jste se narodil čtyři roky po revoluci. Jak osobně vnímáte 17. listopad?

TA: Je to pro mě připomínka toho, co máme, i toho, o co můžeme jednoduše přijít, pokud se o demokracii nebude pečovat. Nedovedu si představit, že bych nemohl zpívat, o čem bych chtěl a svobodně vyjádřit svůj názor, a proto obdivuji všechny lidi, kteří se v době před listopadem 89 nevzdali svých morálních hodnot. To výročí je proto nejen připomínka té pozitivní změny, ale s ohledem na to, co se dnes ve společnosti děje, je to i vztyčený prst, že by mohlo být hůř.

INTERGRAM: Písničkáři často působí jako určité svědomí doby. Vy se ale politickým textům ve své tvorbě spíše vyhýbáte. Je to proto, že necítíte tu potřebu nebo to má jiný důvod?

TA: Já se k politice nevyjadřuji, protože to není něco, čemu tolik rozumím. Proto dělám hudbu, ve které se cítím dobře. Ale mohu říct, že o to víc obdivuji třeba Karla Kryla. Ve Fóru Karlín si dovolím zahrát jeho píseň, kterou jsem teď nahrál ve své verzi.

INTERGRAM: Prozradíte, která Krylova píseň to bude?

TA: Je to notoricky známá píseň – Anděl. Doufám, že tím fanoušky Karla Kryla nenaštvu. Vnímám to jako poctu, a proto jsme  k tomu přistupovali velmi střídmě, tak snad se to bude líbit.

Foto Jan Tran

INTERGRAM: Společnost INTERGRAM zastupuje výkonné umělce a vybírá pro ně odměny za veřejná užití jejich písniček, ať už v rádiích, nebo třeba v restauracích a na diskotékách. Jaká je Vaše zkušenost s INTERGRAM?

TA: Poprvé jsem se s INTERGRAMem setkal, když jsem nahrál své první EPčko. Tehdy mi bylo řečeno, že bych se měl zaregistrovat jak na OSA (jakožto autor), tak na INTERGRAM (jako výkonný umělec). Když je člověk v začátcích a jeho tvorba ještě není nikde hraná, tak nemůže čekat, že z toho něco bude. Ale jak jsem hrál a nahrával nové písničky, tak musím říci, že mi tento příjem velmi pomáhá v další tvorbě, abych ji mohl dělat kvalitně, zaplatit producenta, studio, hudebníky atd.

INTERGRAM: A na závěr, prozraďte, kde Vás naši čtenáři mohou během podzimu vidět naživo, kromě zmíněného koncertu ve Fóru Karlín?

TA: V Brně budu 21. listopadu hrát v café Trojka a v Praze 26. listopadu v Malostranské besedě. Na tyto koncerty bych rád fanoušky a třeba i „nefanoušky“ pozval.

2019-10-03T16:25:56+02:00 3. října 2019|