S ředitelem Ludvíkem Bohmanem o sportu, kultuře i budoucnosti INTERGRAM

Ludvík Bohman od ledna stojí v čele kolektivního správce INTERGRAM, který každoročně vybere a mezi výkonné umělce a výrobce rozdělí několik stovek milionů korun. Vystudovaný právník přišel do INTERGRAM z pojišťovnictví, kde po většinu kariéry působil v manažerských pozicích. Není to ale jen seriózní manažer v obleku. Má za sebou i úspěšnou atletickou kariéru. Letos Ludvík Bohman oslavil 46. narozeniny. Je ženatý a má tři děti.

 

Ludvík Bohman s prezidentem Herecké asociace Ondřejem Kepkou

Pocházíte ze sportovní rodiny, v mládí jste byl vrcholovým sportovcem a dokonce jste reprezentoval ČR na mezinárodní úrovni. Promítla se sportovní zkušenost do Vaší pozdější manažerské práce?

Jak říkají rádi sportovci, “Tak určitě”… (smích). Jsem ze sportovní rodiny, táta je mistr Evropy ve štafetě 4x100m z Helsinek 1971 a čtvrtý z olympiády v Mnichově 1972, jejich tehdejší čas 38,82 s. byl po 47 let českým rekordem a překonán byl teprve letos v květnu. Bratr byl dvakrát na zimních OH (2006 a 2010) jako člen českého čtyřbobu. Já se věnoval atletice od dětství, nejprve skoku do dálky (pozn.: Bohman byl juniorským mistrem ČR i ČSSR v 1992), později sprinterským disciplínám. V letech 1997-2000 jsem reprezentoval ČR, největším úspěchem bylo vítězství naší štafety 4x100m v Evropském poháru 1997 a tři tituly mistra ČR (1998-2000). Od roku 1998 jsem však na plný úvazek už chodil do práce jako právník a bylo jasné, že kombinovat obojí nelze dlouho vydržet. A co jsem si ze sportu odnesl? Že nic v životě není zadarmo a je nutné za tím s plným nasazením jít, že nestačí “na to mít”, ale je třeba výsledek dosáhnout v klíčovém okamžiku, že jen “ukázaná platí”. Že člověk musí milovat to, co dělá, pokud chce byt úspěšný. Že nic netrvá věcně a to, co jde zprvu samo, nemusí jít později vůbec, ani s vynaložením všech sil. A že je dobré si uvědomit svou vděčnost v čase, kdy to jde.

Letos v lednu se stal ředitelem kolektivního správce INTERGRAM. S jakými představami jste do této funkce šel a jak se potkaly s realitou?

Subjektivně jsem po dvacetileté kariéře ve velkých korporacích zatoužil po novém impulsu, má představa byla menší až střední firma nebo lektorská činnost. Objektivně jsem věděl, co INTERGRAM je a k čemu slouží, ale přesnější představu o struktuře a aktuálních výzvách jsem si udělal až v průběhu výběrového řízení. Realita po mém nástupu nepřinesla něco zásadně jiného, spíše další dokreslení stavu věcí a nutných kroků, jak dál.

Vaše dosavadní kariéra je spjatá se sektorem pojišťovnictvím (pozn.: Ludvík Bohman působil řadu let ve vedení České pojišťovny a posléze pojišťovny Allianz). Dají se zkušenosti z této exaktní oblasti plné statistiky uplatnit v kolektivní správě?

Mám za sebou 20 let práce v nadnárodních korporacích v pojišťovnictví, z toho 15 let v manažerských pozicích různých oblastí – právní poradenství, soudní spory, vyšetřování pojistných podvodů atd.  Prošel jsem pozicemi od řadového právníka až po člena představenstva. Pokaždé jsem měl jiné úkoly, vždy se něco nového naučil a potkal různorodé osobnosti.

Pojišťovnictví je silně regulovaný obor pod dohledem ČNB, s vysokým výskytem matematicky a analyticky orientovaných lidí, což charakterizuje i sociální prostředí uvnitř. Na vše jsou normy, pravidla, omezení, a ve vymezeném prostoru panuje silná konkurence.

Oblast kolektivní správy práv – výkonných umělců zvláště – vykazuje znaky opačné, je zde pestrá škála témat, v každodenním životě méně norem a struktury, zato více emocí, vzájemné komunikace a lidských příběhů. To mě baví.

Za univerzálně platné v obou oblastech považuji to, co je pro úspěšnou manažerskou práci klíčové všude – otevřená komunikace, schopnost efektivní organizace týmu, schopnost definovat směr, odstranit to, co nefunguje a dát prostor tomu, co naopak funguje.

Ludvík Bohman při předávání cen Anděl

Činnost INTERGRAM (pozn.: zastupování práv výkonných umělců a výrobců) úzce souvisí s oblastí kultury a zejména hudby. Váš předchůdce ve funkci ředitele INTERGRAM Jan Simon je uznávaným klavíristou. Jaký je váš vztah k hudbě?

V této oblasti se nemohu se svým předchůdcem vůbec srovnávat, mám hluboký respekt ke všem lidem s hudebním talentem. Schopnost slyšet v hlavě hudbu, skládat ji, zpívat či bravurně ovládat hudební nástroj, to osobně považuji za výjimečné dary. V mládí jsem hrál na kytaru, dokonce jsem měl jedno oficiální vystoupení za LŠU, ale má hudební kariéra vrcholila v pubertě u prázdninových taboráků… (smích).

K vážné hudbě mám vztah spíše z pohledu dějin, o které se zajímám. U skladatelů jako je Dvořák, Smetana či Mozart, mě fascinuje kontrast nesmírného talentu a tragických stránek jejich osudu. Dvořák, vyučený řezník, do 37 let neměl skoro nic, v začátcích chudý tak, že si do stolu musel vyrýt klaviaturu, aby mohl trénovat prstoklad, jeho první tři děti zemřely, a přesto se nezlomil a nakonec dokázal dobýt svět a jeho Novosvětská letěla s posádkou USA v 1969 na Měsíc.

Umělecký prvek obecně v našem rodu symbolizoval můj pradědeček, akademický malíř Hanuš Bohman, jeho umělecké geny se už však v dalších generacích výrazněji neprosadily.

Ludvík Bohman s hudebníkem Sašou Smutným a nevidomým houslistou Benjaminem Levíčkem, kterému INTERGRAM přispěl na pořízení nových houslí

 Vzpomenete si, jaké bylo první album, které jste vlastnil?

Váhám, jestli to v roce 1985 byla deska “Hodina slovenčiny” od Elán, anebo Peter Nagy s albem “Mne sa neschovás”. Měl jsem oboje. Slovenská pop music dosahovala vrcholu popularity, Nagy i Elán byli ten rok Zlatými slavíky a mými idoly (smích). Hity “Sme svoji” nebo “ Kráľovná Bielych Tenisiek ” válcovaly hitparády Miloše Skalky…

Hity 80. let dodnes v autě dávám nahlas s dovětkem pro své děti na zadní sedačce: “Ztište se a dávejte pozor, tohle byl největší hit, když mně bylo jako vám!” Dcera to jednou definovala pubertálně nezdvořilou reakcí: “Tati, tys musel mít strašně smutné dětství, když toto byl tenkrát největší hit…” (smích).

 Vedete i nejmladší generaci Bohmanů v duchu rodinné sportovní tradice? V úvodu jste zmínil sprinterské úspěchy svého otce. Rýsuje se v rodině nový rekordman?

Z mých třech dětí se dva synové věnují sportu, mladší Jonas (8) našel zalíbení v basketu a parkuru, ale starší Šimon (16) se atletice věnuje. Talent má, v 15ti byl zatím rychlejší než v jeho letech předchozí dvě generace. Budoucnost ukáže, zda překoná osobní rekord svého otce 10,46 nebo rovnou rodinný rekord dědy 10,40. Cesta je ještě dlouhá, ale oba mu držíme palce. Do té doby na čele rodinné sprinterské pyramidy (a nutno dodat, ze spokojeně) sedí děda.

Vraťme závěrem k pracovní agendě. Loňské vyúčtování odměn pro nositele práv provázely komplikace (pozn.: vyúčtování probíhalo ještě před příchodem Ludvíka Bohmana do INTERGRAM). Mohou se zastupovaní umělci a výrobci letos spolehnout, že vše proběhne včas a bezchybně?

Problémy loňského roku mě velmi mrzí, pozdní a částečně chybné vyúčtování odměn bylo selhání na straně INTERGRAM, za což patří omluva zastupovaným umělcům a výrobcům. Hodně jsme se poučili, došlo k řadě personálních změn a od mého lednového nástupu děláme s novým týmem maximum pro to, abychom letos napravili svou reputaci a pokud překvapovali, tak jen pozitivně. Pevně věřím, že se to nejen letos, ale i do budoucna bude dařit.

2019-05-20T14:52:03+02:00 12. května 2019|