Tomáš Klus: Jsem rád ve freefolkové neškatulce, role písničkáře mi dává obrovskou svobodu

Tomáš Klus, známý český písničkář, textař a herec, vydal loni na podzim nové album SpOlu a s ním aktuálně absolvuje další jarní turné, během kterého navštíví 13 českých a slovenských měst. Stylově rozmanitá deska v sobě nese poselství o lásce a lidských vztazích. V rozhovoru pro Intergram si Tomáš povídal nejen o jejích přípravách, ale i třeba o politické situaci.

Loni vám vyšlo nové album SpOlu. Co na jeho podobu mělo největší vliv?

Myslím si, že uvědomění, že spolu je nejlíp a že jestli chceme zvládnout všechny ty nástrahy, které jsme si na sebe jako lidi ušili, tak se musíme vrátit zpátky k hodnotám, které v mnoha z nás vzbuzují spíše osypky. To je – pravda, láska a humanita. Musíme o nich začít spolu mluvit. Žijeme příliš sami pro sebe, ve svých bublinách, a máme pocit, že věci, které nás přesahují, a přitom nás dosahují, se nás netýkají. Ať už je to ekologická, ekonomická i politická situace. Musíme začít být aktivní, protože pasivita nás zničí.

Kde bychom měli začít?

Obleva v lidských vztazích by měla začít v každodenním životě. Já nevolám po žádné revoluci. V momentě, kdy se rozhodneme, že chceme žít nekonfliktní život, tak také přestaňme problémy vyvolávat ve svém životě. Pokud se střetneme s někým, kdo má jiný názor, tak ihned nepranýřujme, ale jděme po příčinách a zároveň nabízejme úhel pohledu sami na sebe. Sdílejme svůj život nikoliv na internetu, ale živě.

Myslíte si, že česká společnost není tolerantní?

Ne, to si nemyslím. To není záležitostí jen české společnosti, je to obecně problém té lidské, že se ukrýváme do vlastních mikrosvětů. Samozřejmě, každá společnost má nějaké specifické mouchy, pokud jde o českou, je to naše osobní a společenské sebevědomí. Podlehli jsme dojmu, že nic nezvládneme a že to za nás musí udělat hrdina, popřípadě potřebujeme viníka, po kterém se můžeme vozit.

Není uzavírání se do mikrosvěta i vinou sociálních sítí?

Z toho už jsme vyrostli a téma dopadů je otevřené. Teď je otázkou, jestli to budeme řešit tak, že si budeme o tom jen povídat, anebo začneme něco dělat.

Vrátíme se k vašemu novému albu. Kterou písničku máte osobně nejradši?

To vám nemůžu říct, protože to nevím. Všechny jsou mé adoptivní děti.

První skladbu s vámi nazpívala manželka Tamara. Jak tato píseň vznikala?

Nejdříve do toho nechtěla moc jít. Já jsem ji pak zamknul ve zkušebně a vlastně ji k tomu donutil. (smích) Na desce zpívá ve třech věcech, takže se jí to zalíbilo. Od začátku vztahu ji prosím, aby se mnou pracovala, protože mě to baví.

Album je stylově rozkročeno od rocku po folk i hospodskou písničku. Co na takovou stylovou pestrost mělo největší vliv?

Jsem zastáncem toho, že hudba je jen jedna. Rozčilují mě všechny žánry a subžánry. Je v tom i jistá forma protestu proti tomuto porcování hudby. Můžu si to dovolit z pozice písničkáře, která mi dopřává obrovskou svobodu v tom, že písničkářství spočívá v samotné autenticitě interpreta a ne že se musí striktně něčeho držet, aby náhodou někoho nepobouřil než to, co jsou od něho zvyklí. Jsem rád ve freefolkové neškatulce.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že si každý nový „počin“ musíte takzvaně vysedět. Co to znamená?

Já moc nevím, co ze mě kdy vypadne. Je fakt, že moje žena, jak jsou ženy moudřejší, tak to má na mě vypozorované, že po ránu začnu docela „smrdět“, a pak dostanu propustku ze všech domácích prací a můžu jít do zkušebny a tam ze mě nakonec píseň vyleze. Nikdy dopředu nevím, co to bude. Jsem takový vděčný prostředník.

 

Jsme jako námezdní dělníci, trávíme v práci víc času než švec nebo pekař

 

Kolik času trávíte v práci, když třeba točíte desku?

My v práci strávíme kolikrát času daleko víc než švec a pekař. Je to ale nárazové. Když točíme desku, jsem v kuse měsíc v práci, takže ve studiu zůstávám i spát. Když jsme na turné, jsme dva měsíce na cestách s tím, že se maximálně na den dva vrátíme a vypereme si a jedeme dál. A pak za odměnu máme třeba měsíc volno. Kdyby se to zprůměrovalo, tak si myslím, že jsme normální námezdní dělníci v továrně.

Říkáte, že peníze neřešíte, co ale muzikanta a textaře drží v současnosti nejvíce finančně nad vodou?

Živé koncerty. Zaplaťpánbůh za ně. Lidé je mají rádi a já jsem za to strašně vděčný. Všude se debatuje o tom, jak je společnost rozdělená a lidé spolu nedokážou vycházet, tak mě každý koncert naplňuje obrovskou nadějí, že to vůbec není pravda. Ačkoliv každý vypadá jinak, má jiné oblečení, pochází odjinud, dokážou být na koncertu spolu, napojit se na stejnou vlnu a odcházet s úsměvem.

S živobytím umělce souvisejí i odměny z jeho produkce, která se hraje v hospodách nebo na diskotékách. Pomohly vám tyto poplatky, když jste začínal?

Mně to pomáhá furt. S žádným antinázorem na vybírání poplatků za hudbu jsem se nesetkal. Je to stejné, jako když si jdu koupit boty. Taky zaplatím. To, že je tu duševní vlastnictví bráno jako něco, co je všech, je chyba v tom, že se o některých věcech mluví míň. A také v tom, že se umělci neumí moc orientovat v praktickém životě.

Před časem jste otevřeně vystoupil proti premiérovi Andreji Babišovi a začal bojkotovat akce, které firma Agrofert sponzoruje. Jak to funguje?

My máme ve smlouvě klauzuli, která zavazuje pořadatele k tomu, že nebere peníze od žádné firmy z holdingu Andreje Babiše. Následně jsme k tomu přidali mediální partnery a ten bojkot bude platný, až se budou podepisovat nové smlouvy. Tam, kde je Andrej, tam není Tomáš.

 

Na hejty, že by umělec neměl mluvit do politiky, jsem zvyklý

 

Cítíte tento bojkot na svých výdělcích?

Upřímně řečeno, moc jsem se o ně nikdy nezajímal. Pro mě je to jenom jakýsi vedlejší produkt radosti z toho, že můžu dělat to, co dělám. Jestli z toho mám horentní sumy, nebo ty, co stačí na život, jsem nikdy moc neřešil. Spíše se snažím soustředit na život samotný. Žiju pořád stejně a nemám pocit, že bych si musel sahat hluboko do kapsy.

Jaké jsou reakce fanoušků?

Myslím si, že jsou vesměs pozitivní. Na hejty typu, že by se umělec neměl vyjadřovat k politice, jsem zvyklý. Potřeboval jsem dát do souladu to, co říkám s tím, co dělám. Ten bojkot je ale sekundární věc, která byla součástí statusu. Moje hlavní myšlenka vedla k tomu, abychom se opravdu začali chovat jako občansky uvědomělá a zodpovědná společnost, která je aktivní a podílí se na dění ve veřejném prostoru. Především jsem vyzýval k otevření otázky etiky, jejímž z největším bortitelů je Andrej Babiš. A v těsném závěsu jsou komunisté, kteří relativizují naprosto nehorázným způsobem pravdu a na třetí příčce je Miloš Zeman a Tomio Okamura se svou partičkou. Je čas se proti tomu postavit.

Stačíte v každodenním maratonu a přípravách na turné sledovat každodenní politické dění?

Sleduji politiku denně a myslím, že je to potřeba, protože se nás dotýká. Chodíme po chodnících, odvážejí nám odpadky, rozhoduje se o našich osudech… V momentě, kdy se k tomu budeme stavět laxně, bude se s námi zametat a my budeme stále frustrovanější. Občané by měli ukázat, že vidí a slyší a měli by projevovat svůj názor, protože bez něj co jsme? Ztracená společnost.

2019-05-20T14:50:38+01:00 29. dubna 2019|