V moderním světě se cítím jako dinosaurus, říká Xindl X o loňském singlu Dřevo z alba Sexy Exity

Xindl X loni oslavil deset úspěšných let na hudební scéně novou deskou a turné. Na letošní rok připravuje Best of album a zpěvník svých písní. Spolu s fanoušky oslaví 28. listopadu své čtyřicátiny na doposud největším koncertě ve Foru Karlín, který nazval Narozeninová oslava XL. Přečtěte si rozhovor o tom, jak vznikalo album Sexy Exity a jaký je život známého muzikanta a textaře.

Loni v září jste vydal nové album u příležitosti desátého výročí vaší hudební kariéry, je vaše bilanční?

Myslím, že Sexy Exity není bilanční album. Původně jsme chtěli k deseti letům na scéně udělat nějakou bestovku, takže jsme si s kapelou říkali, že natočíme tři čtyři písničky jako bonus. Jak jsme ale začali točit, tak se otevřela stavidla a najednou jsem měl asi sedm písniček. Říkal jsem si, že to spíš vypadá na normální desku. A nakonec máme 14 nových písniček, respektive 13 nových a jednu jsem oprášil po 15 letech jako jednu ze starších věcí. Takže to vlastně není bilanční deska, ale deska nových písniček. Říkám si, že to je vlastně fajn po deseti letech nebilancovat, ale tvořit nové věci, hledat nové věci a nové obzory. Bilancovat mohu letos, kdy oslavím čtyřicítku. Plánujeme vydat Best of album, zpěvník a koncem roku mohu všechny pozvat na svou Narozeninovou oslavu XL, která proběhne 28. listopadu ve  Foru Karlín.

Vzpomenete si, co jste dělal před 10 lety?

Odpověděl bych na to jinak. Na jednu stranu mám dojem, že to je už věčnost, co muziku dělám, na druhou stranu těch deset let není zase tak dlouhá doba. Kdoví, teď si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného než muziku, ale zase před nějakými 12 lety jsem si neuměl představit, že se budu muzikou živit. Předtím jsem se několik let pokoušel živit scenáristikou, což se mi dařilo až ten poslední rok. Sice jsem to vystudoval, ale to uplatnění nebylo úplně procházka růžovým sadem – chytit se někde. Naštěstí se nám povedlo vyhrát s dalšími scénáristy konkurz na sitcom Comeback. V momentě, kdy to začalo fungovat a bylo to na uživení, jsem vlastně z recese objel pár folkových soutěží a všechny vyhrál. A říkal jsem si: „Teď by to možná mohlo s tou muzikou jít. Udělám si radost, protože pak bych si vyčítal, že jsem to s muzikou nezkusil.“ Je vidět, že bych si to asi vyčítal, kdybych to nezkusil….

Dostal potom váš život mnohem větší dynamiku?

Jo, já myslím, že to je docela přesný výraz. Má to větší dynamiku. Vlastně z člověka, který nevystrčil z Prahy nos, jsem najednou měl proježděnou celou republiku. Myslím, že mě to nakoplo i k tomu, že jsem začal jezdit víc po světě. Až teď je ze mě člověk, který žije část roku ve Španělsku. Myslím, že jsem otevřený novým podnětům, byť to bylo původně jen proto, že člověk do těch jiných měst prostě musí na koncerty, protože všichni za ním do Prahy nepřijedou. To byla právě ta dynamika, co mě začala bavit – „poznávat nový místa, nový lidi a nový obzory“.

Co znamená Sexy Exity?

Já mám ty názvy vždycky trochu cynický. Tady to bylo ovlivněno tím, že se začalo volat po czexitu a poté, co proběhl brexit, to vidím jako útěk. Takovéto utíkání ze vztahu, kdy se objeví první problémy. Místo toho, aby je člověk řešil, tak z toho vztahu utíká. Ta deska vlastně je zčásti o útěcích, což mi došlo v momentě, kdy jsem napsal skladbu „Kufry mám sbalený“. Podíval jsem se na starší skladby, kdy jsem viděl, že tam nit útěků je. Ať už to jsou útěky do virtuální reality, útěky od zodpovědnosti, útěky od svých dětských snů, útěky od kamarádů do světa, kde jde jen o prachy. Tak mi to přišlo jako příhodný název k desce Sexy Exity.

Vlastně je fajn po deseti letech nebilancovat, ale tvořit nové věci

Bude vám zanedlouho 40, patří útěky k věku?

Nejde ani tak o věk, ale o zkušenosti, které člověk nabere. Někdo může mít tyto zkušenosti v sedmnácti a někdo je nemá ani v šedesáti. To je právě ten dynamický život. Já se snažím všímat si lidí kolem. Jak se říká, chybami se člověk učí, ale jen blbec vlastními. Já často píšu ne o věcech, co prožívám já, ale co vidím prožívat někoho jiného, nebo co prožiju z druhé strany. Třeba písnička Byznys. Nejsem člověk, který telefony nezvedá, ale že mě telefony někdo nezvedal, už se mi xkrát stalo.

Co písnička Dřevo, která vyšla ve stejný den jako album, o tom, jak je těžké se orientovat v moderních technologiích?

Zpívám tam, že nepatřím do starého železa, jsem spíš dřevo. Je to proto, že doba utíká jako zběsilá a já už se ve světě sociálních sítí nebo ve světě moderních produkcí taky cítím jako dinosaurus. Myslím, že v tom nejsem úplně sám. Uvidíme ale až podle toho, jaké bude mít písnička ohlasy. Co se týká klipu, tak po pěti letech jsme udělali u Dřeva hraný klip. Samozřejmě u výtvarných, které jsme měli předtím, si člověk může vymyslet cokoliv a jde to zrealizovat, zatímco u hraných věcí to zdaleka tak jednoduché není. Tak jsem si říkal, kdo umí udělat nápaditý klip, který bude realizačně jednoduchý? Líbilo se mi, jak dělal Radim Věžník poslední tři klipy pro Slzu. Tak jsem ho oslovil ke spolupráci a on za mnou přijel a jako první větu řekl: „Co kdybychom to udělali v pralese?“ Tak jsem si řekl, že realizačně jednoduché to asi nebude. Ale byla to výzva.

Je těžké z hlediska byznysu odhadnout, jaká písnička na novém albu bude mít úspěch?

Já mám vždycky tipy, které písničky budou fungovat více které méně. Ne vždy se ale ty tipy naplní. Třeba píseň Cudzinka v tvojej zemi jsme nasazovali jako pátý singl a říkali jsme si, jestli takhle smutná písnička může u lidí bodovat a ona nejvíc.

Když muzikant vytváří písničku, je to nejistý byznys, pokud není financovaný vydavatelstvím. Písnička vzniká z ničeho a až pak se investice vrátí…

To se mi líbilo na odchodu od filmu k muzice, protože v nejhorším jsem si schopen desku zaplatit sám a vím, že se mi to z prodejů vrátí, což u filmu, kde se pohybujeme v desítkách milionů, to bez podpor opravdu nejde. Samozřejmě i muzika je nejistý byznys, byť má člověk od vydavatelství nějaký budget, je schopný ho jako já překročit dvakrát až třikrát jako u této desky… Hlavně klipy nejsou levná záležitost, protože to už je zase svět filmu. Nevíte, jak se to vrátí, jestli písničky, které člověk vybral, budou mít takový úspěch, aby lidé o to víc chodili na koncerty a o to víc si kupovali desku. Dnes už spousta lidí desky nesleduje a sleduje jen natočené singly, jde jen o to, aby se jich natočilo co nejvíce.

Jste také úspěšným textařem. Alba vydáváte každé dva roky, kde berete inspiraci a měl jste někdy tvůrčí krizi?

Nikdy jsem neměl dojem, že bych měl tvůrčí krizi, protože já si na sebe tyto termíny nekladu. Ono to vždy vyšlo tak přirozeně, že byl nový materiál a udělala se deska. Přichází to ale ve vlnách. Než jsem začal psát tuhle desku, rok jsem nenapsal pro sebe nic, ale psal jsem pro jiné lidi a pro Xindloviny, které jsme dělali na HitRadiu. Pak jsem si říkal, tak uděláme bestovku, budeme mít tři čtyři písničky a otevřela se najednou stavidla a šlo to samo, že jsem nevěděl, co s písničkami mám dělat. Čtrnáct písniček na desce dnes není moc obvyklé.

Nemůže se něco schovat „do šuplíku“?

Samozřejmě to byla původně pragmatická úvaha, že nějaké si schováme právě pro tu bestovku. Přijde mi ale škoda, když ty věci mám napsané a jsou právě teď aktuální, je nehrát. Třeba za dva až čtyři roky nebudou aktuální a do té doby možná složím nějaké lepší věci. Je pravda, že z desky všechno v repertoáru nezůstane, ale proto také děláme turné, kde člověk nehraje hodinu jako na festivalech, ale dvě hodiny a může představit skoro všechny nové věci. Loni od listopadu a celý prosinec jsme jeli turné k této desce v jedenácti městech v rámci 13 koncertů, v Praze byly tři po sobě.

Chodí lidé na koncerty?

Musím zaklepat „ano“. Dnešní doba přeje živé produkci. Lidé rádi chodí za zážitky a muzikou.

Pomáhají muzikantovi „odměny“ od INTERGRAM a hrají roli v jeho celkových příjmech?

Pro mě jsou podstatnější příjmy za autorství skladeb, než za jejich nahrávání. Což je samozřejmě dáno i tím, že skladby pro sebe si píšu většinou sám, zatímco při nahrávání jsem jen jeden ze čtyř až deseti lidí, co se na skladbě podílí. Ale pro muzikanty, kteří si skladby nepíší a živí se hlavně nahráváním, to můžou být dost podstatné peníze. Proto mi přijde škoda, že je systém INTERGRAM (alespoň pro mne) tak neprůhledný. Zatímco u OSA mám přístup k údajům, vím, kde se co hrálo, co z toho bylo a tak, u INTERGRAM vám na účtu přistane částka, která kde se vzala, tu se vzala. Bylo by fajn, kdyby se to v budoucnosti změnilo.

(Pozn. – komentář INTERGRAM k poslední otázce: INTERGRAM si je vědom zmíněných nedostatků a rád by touto cestou ubezpečil nositele práv, že usilovně pracuje na vývoji nejen nového informačního systému, ale i nového webu zastupovaných. Tyto webové stránky budou pro zastupované uživatelsky přívětivější, nabídnou interaktivní přehled užití po jednotlivých skladbách a jim odpovídajících odměn. V neposlední řadě nositelům práv výrazně usnadní práci s nahrávacími protokoly a změnami ve smlouvách.)

2019-05-28T11:05:59+01:00 28. května 2019|